Otřesový sensor a online sledování lze kombinovat

Po autorizaci

 

admin123456 776190060 odpověd trackeru admin ok!

 

aktivaci režimu arm

arm123456 odpověd trackeru Tracker is activated

nebo na DO (dálkové ovládání) červené tlačítko (zámek zamknuto)

 

Pokud se otřesový senzor aktivuje otřesem pošle tracker SMS

 

Časová zóna - nastavení času - time zone

Pokud je potřeba nastavit čas ..

 

Změna časové zóny:

Vyšleme SMS "time+mezera+zona123456+mezera +časová zóna pro změnu času v jiném časovém pásmu.  př.  time zone123456 1  (Česká republika)

 

Tedy pro ČR     time zone123456 1

SOS tlačítko TK102

Stiskněte tlačítko SOS po dobu 3 sekund

 

 

Tracker zašle na autorizovaná telefonní čísla

SMS zprávu s textem „help me+geo informační údaje“ Tyto informace budou zaslány na

všechna autorizované čísla každé 3 minuty.

 

Zastavení přenosu SOS zpráv. Zaslat SMS s textem help me!

Automatické příhlašování do online sledování

Pokud nechcete zadávat uživatelské jméno a heslo při každém přihlšování ...

 

Upravte si odkaz do formátu

 

www.pchlavka.cz:8082/traccar/s/login?user=uzivatel&password=vaseheslo

 

Zaměnte uzivatel za Vaše uživatelské jméno

 

Zaměnte vaseheslo za Vaše heslo

 

Pak si můžete upravit oblíbené v prohlížeči

 

Makro excel VB

Sub Makro1()
ActiveCell = "text na 1 radek aktivni bunky."
ActiveCell.Offset(1, 0).Select
ActiveCell = "text na 2 radek pod aktivni bunkou." 
End Sub

 

Sub Makro2()
ActiveCell = "5454544"
ActiveCell.Offset(1, 0).Select
ActiveCell = "3565555555 "

End Sub

Kniha jízd v online sledování

Po nalogování do http://www.pchlavka.cz:8082/

Reporty

Typ - detaily o nájezdu

vybrat zařízení
vybrat období
vygenerovat

Lze zkopírovat do schránky a pak vložit do excelu ..

 

 

 

Italský salám sušený fermentovaný 2

3 den namlžena plíseň

 

Dietní cca 20 pc tuku
Vepřová plec + cca 10 pc sádla

 

 

Po dalších 4 dnech se objevuje plíseň

 

Chorizo - sušené bez tepelné úpravy

 

 

 

 

TK104 - Probuzení podle časového plánu - režim standby - šetření baterie - delší výdrž

Příkaz (heslo je 123456)

 

schedule123456 1h

 

Tracker odpoví   schework ok!

 

Tracker se probudí každou hodinu a zašle informace o poloze

Příklad SMS

 

work notify!
Lac:636a 6485
T:15/09/27 15:50
Last:
T:15:50
http://maps.google.com/maps?f=q&q=48.989960,16.671390&z=16
bat:100%

 

Po 5 min se tracker uvede do režimu spánku - nebude fungovat GPS ani GSM (minimální odběr)

 

Deaktivovat funkci můžeme jen při probuzeném trackeru (nebo při sepnutí ON a OFF) příkazem

 

noschedule123456

 

Další příklady

schedule123456 10m Pošle polohu každých 10 minut
schedule123456 10h Pošle polohu každých 10 hodin
schedule123456 2d Pošle polohu každé 2 dny
schedule123456 29d Maximální hodnota je 30d
   

 

Poloha se pošle SMS kou na mobil i přes GPRS na webový server http://www.pchlavka.cz:8082/?locale=cs ...

Velké Němčice od roku 1620 do roku 1848 díl 2

V letech 1679-1680 bylo obyvatelstvo v této oblasti, stejně jako v celé zemi, decimováno morem; i ve Velkých Němčicích zemřelo několik desítek obyvatel. Ale na tom nebylo dost; na pomoc Turkům útočícím v letech 1683-1684 až na samotnou Vídeň, zachráněnou jen mohutnou akcí polského krále Jana Sobieského, se přihlásil v čele nespokojených Kuruců kežmarský velmož Imrich Tokoly, jemuž se poddalo celé dnešní Slovensko.

 

Jeho vojska drancovala Moravu a poplenila i Velké Němčice Ani konec 17. století a počátek 18. století nebyly pro městečko příznivé. Když po nešťastné bitvě u Temešváru v roce 1696 pochodovala rakouská vojska do Uher, procházela zdejším krajem a zkonzumovala všechny zásoby obilí a vína, které byly uschovány na sýpkách a ve sklepích. Nouze o potraviny způsobila nebývalou drahotu. Měřice žita se pohybovala kolem 3 zl., máz mladého vína stál 17 kr. V následujících letech znovu přitáhla vojska do zdejší oblasti, a to v době, kdy uherská šlechta v roce 1703 opět povstala proti císaři Leopoldu I. pod vedením Františka II. Rákocziho a kromá jiného se zmocnila celého Slovenska.

 

 

Rákocziho vojska pronikla až na Moravu, kde doufala, že se její obyvatelstvo, zvláště z přilehlé jihovýchodní Moravy, připojí k nespokojencům a přidá se k povstalcům. Řádění a loupeže povstalců však lidi od nich odrazovaly a částečně i přímo proti nim popudily Rákocziho vojska pod vedením velitele Očkaje pronikla v srpnu 1705 do městečka, na němž žádala výpalné a výkupné. To však nebylo všechno; Kurucové jak ve městečku, tak i po celé své cestě zpustošili kraj ohněm i mečem. Lidé se před nimi ukrývali, kde se dalo, zejména v blízkých lesích.A proto se nelze divit, že se městečko v té době těžko dostávalo ze svého utrpení a že celá řada míst v jeho okolí znovu zpustla, přibyly i opuštěné domy, a domů trvale osídlených nijak zvláš nepřibývalo. A z poustek řada zůstala neosidlena. Pokud se některé zabydlovaly, jiné, předtim osídlené domy, zase znovu pustly, a úmrtím, či útěkem poddaných pro feudální útlak jak vyplynulo z rozboru lánského rejstříku nebo proto, že se majitel přestěhoval na jinou prázdnou usedlost.

 

 

Hospodářský stav městečka se tedy ve druhé polovině 17. století a počátkem 18. století zlepšoval jen velmi zvolna. Příčinou nebyly jen uvedené vpády nebo živelní pohromy, ale i okolnost, že život poddaných se v té době neustále zhoršoval. Bylo to v době, kdy dne 25. července 1667 tehdejší držitel Velkých Němčic se svou manželkou Marianou zaměnili statek s hrabětem Janem Bedřichem z Trautmannsdorfu za statek Větrný Jeníkov za hotovou sumu 60 000 zl. Tratmannsdorf však již v následujícím roce odprodal Velké Němčice za 55 000 zl. Donatovi Heisslerovi z Heitersheimu, od něhož jej odkoupil v roce 1669 za týž obnos a 100 dukátú kličného vrchní vojenský komisař na Moravě Bedřich Emerich Schipko z Scbinhoffenu, jehož manželkou byla Marie Terezie z Edelsbachu, Ten ve své poslední vůli ze dne 27. 1. stopadu 1697 odkázai statek svýn dvěna synům Janu Josefovi a Janu ViIémovi, z nichž se poslední po dovršení plnoletosti přihlásil 1 července 1707 za dědice.

 

 

Dne 11. dubna 1736 pak Jan Vilém ustanovil v Brně univerzální dědičkou svou manželku Annu Barboru rozenou Rodenovou z Hýřenova, která se pak psala jako pani z Velkých Němčic a svobodného dvora Boudek. Její hospodářské podnikáni bylo tak katastrofální, že se statek záhy ocitl v konkursu; nepomohl ani její sňatek s hrabětem a 5. února 1753 byl přenechán tomu, kdo nabídl nejvíce, a to tehdejšímu Filipu Serénymu.

 

Proto po Serényiově smrti přišel statek do dražby za 109 000 zl. a 1000 dukátů klíčného. Protože Bedřich Vilém neměl potomky, dědil Velké Němčice jeho synovec Karel Haugvic, manžel Josefy, rozené hraběnky z Tauchenberka; ta odprodala po jeho smrti Velké Němčice se 4 dvory a 3 ovčirnami 20. března 1774 na 163 070 zl. knížeti Karlu z Ditrichštejna, čím se Velké Němčice staly součástí židlochovického panství.Neustálé střídání držitelů statku a neschopnost jejich hospodářské autarkie se těžce dotkly městečka , které usilovalo, aby zlepšilo svůj hospodářský a životní standard.

 

 

Na počátku nové vitality k 14. lednu 1672 se napočítalo v městečku 83 komínů; komíny v té době udávaly počet domů:

na zámku spolu s pokoji důstojníků a řemeslníků bylo 10 komínů
ve mlýně 1 komín
v pivovaře a ve sladovně 1 komín
v zahradnictví 1 komín
v zámeclcé kovárně 2 komíny
ve dvou dvorech 2 komíny
v ovčírně 1 komín
v 57 poddanských domech 57 komínů
domy mající po 2 komínech 11 komínů
cízí u sklepů 7 komínů

 

Z toho vyplývá, že se u zámku zjistilo 18 komínů, u poddaných 68 komínů , u cizích osob 7 komínů, čili v městečku se napočítalo celkem 93 komínůA právě odhodláni zdejších obyvatel vyrovnat se s důsledky válečných a vnějších událostí a překonat je bylo vskutku obdivuhodné.

Svědčí o tom okolnost, že v polovině 18. století se v městečku napočítáno 26 půlláníků a 40 čtvrtláníků; tento stav se do roku 1775 změnil tak, 2e se jejich počet upravil na 27 půlláníků, 53 čtvtláníků, 11 chalupníků a 32 podruhů. Z toho vyplývá, že bylo li v roce 1667 44 osídlených domů, 13 lhotních a 47 pustých, pak k roku 1673 se tu shledalo 47 osídlených domů, 13 nově obsazených, 5 domkářských domů, 22 starých pustých a 6 nově opuštěných. Do první poloviny 18. století se stav zvýšil na 26 půlláníků a 40 čtvrtláníků,. Lze tedy říci, že v roce 1667 mělo městečko 57 osídlených domů, v roce 1673 65 domů, v polovině 17. století 67 domů a do roku 1775 se jejich počet zvýšil na 80 usedlostí, 11 chalup chalupníků a 32 přidružených chalup, což by představovalo 123 usedlostí, jejichž počet do roka 1791 výrazně vzrostl na 176 domů ( v tomto počtu nejsou zahrnuty fara., škola, hospody, kovárna, mlýn, pivovar, sladovna atd. ) .

S tím také souvisel i růst počtu obyvatel, který v roce 1791 dosáhl 865 osob.V důsledku růstu počtu obyvatel se měnila i sociální struktura obyvatelstva městečka. Držitel městečka v době třicetileté války, Širon Kratzer, provedl parcelaci půdy na tamním statku v roce 1642 nebo krátce předtím tak, že rozdělil půdu osedlých, jichž bylo 90, i když před českým povstáním bylo napočítáno 142 usedlosti. Z těchto 90 domů jich však urbář označoval 10 jako bezcenné. Jak již bylo uvedeno, po švédském vpádu a po morové epidemii v roce 1645 se stav zhoršil natolik, že první lánový rejstřík mohl prohlásit z 87 domů jen 47 za staré osedlé.

 

Již v této době, kdy městečko bylo částečně rozvráceno, založila vrchnost nedaleko městečka zmíněnou osadu Nová Ves a osídlila ji pěti domy; učinil tak před rokem 1672 Fridrich Trautmannsdor a zřídil při osadě dvůr; podle něhož slula osada nejen Nová Ves, ale i Ves Fridrichova. K vesnici většinou přidělil pole od pustých usedlostí a vinice. Již v roce 1673 se zde zjistil jeden pustý dům vedle pěti dosavadních; ves se dlouho neudržela, neboť' v roce 1691 již není o ní zmínka; jen dvůr tu zůstal i nadáleSociální struktura obyvatel se měnila především s postupující dělbou poddanských usedlostí nebo přidělováním pusté dominikální půdy.

 

 

V důsledku rozdělování velkých lánů jich v městečku ubývalo, takže se v polovině 18. století setkáváme jen s půlláníky a čtvrtláníky; větší nadpůllánové usedlosti v městečku vymizely. Tehdejší katastr městečka zaznamenal, že tu bylo 27813/$ polí, 12 měřic pastvin, 28/2 měřice zahrad, luka dávala 184 fůr sena, dále 1350s/s měřic bylo lesa a 2346/s měřice pustých.Podle tereziánského katastru měly pole názvy: Dlouhá pole, Domácí políčka, Lány, Černá pole, Dolní Rakouské, Zelnice, IIzi cestami, polní Psinky, Předek a Přídanek. Pole spolu s vinicemi a lukami se nazývala Dolní Punta, vinice měly názvy: Horní Punta, Dělprusy, Zorný, Kiinberky, Kostky, Pindule, Korčice, Židy, Frejunky, Rošitky, Nedany, Lišky, Roviny, Vlčky, Lofarky, Kolébky, Roští, Machalky, Střední Punty, Nesvačilka. Louky pak měly názvy: Z vinohradů, Dolní louky, U hájku, Horní Louky, Na králůvce, U Mojžíše - rybníku, Na Švarcavě, U cihelny, Za lesem, Za pivovarem, Vedle Švarcavy, Pod vinohrady, Za Mojžíšem, U tří luk, Za cihelnou, Hájek, Na třech loukách.

Pastviny se nazývaly: Pod Rakouskou, Pod Psinkami, Pod vinohrady, Psinky, Dělprusy, Pod nivami, Brodač ( vrchnostenská louka ) .Z uvedeného katastru lze získat pohled na život tehdejšího městečka; nejvíce půdy zabírala pole, která, jak již bylo uvedeno, byla obdělávána v tříletém turnusu. Známkou dobré bonity tamní půdy bylo, že se tu shledalo jen nepatrné množství pustin. Pustiny byla půda, která nebyla osévána v pravidelném tříletém turnusu, ale orala se jen jednou za několik let

 

Z počtu 12 měřic je zřejmé, že šlo jen o minimální rnnožství takové půdy. Vedle polí a menšího množství luk se těšily prosperitě vinice, jejichž počet se během 100 let zvýšil a dosáhl výše 1350 měřic, což představovalo polovinu polnohospodářské půdy; přes zvýšenou péči nebyly všechny vinice obdělávány, neboť 234b/g měřice zůstávalo i nadále pustých.Vždyť vinice vyžadovaly značnou pracovní námahu, a tudíž nebylo dostatek pracovních sil k obdělání starých neprosperujících tratí byly budovány nové vinohrady; tak Jan Vilém Schipko z Schinhoffenu udělil v roce 1709 Němčickým - na žádost rychtáře a celé obce - pustou horu "Nedany" za roční peněžní rentu 35 grošů, která byla splatná od 29. září 1713

 

 

Byla to velká výsada, která spojená s uvedeným privilegiem o budování nových vinic z roku 1635, položila základ nového rozmachu velkoněmčického vinohradnictví a vinařství.Vinice i ve Velkých Němčicích - stejně jako na jiných místech-nepřispívaly jen k prosperitě sedláků, to je půlláníků a čtvrtláníků, ale i chalupníků a podruhů, to znamená i místní chudiny. Tímto způsobem se vinice stávaly určitou obživou venkovské chudiny, podruhů i výměnkářů. Ke zpracování vína byly budovány lisovny a sklepy, z nichž jejich držitelé byli povinni odvádět vrchnosti peněžité dávky. Kromě polí a vinic hrály důležitou úlohu v tehdejší době i Louky, které byly významnou krmivovou základnou pro koně, skot a ovce. Seno a otava byly totiž kromě slámy jediným krmivem pro dobytek. Velikost luk nebyla udávána v měřicích jako u polí.

 

Louky se neosévaly a jejich hodnota byla uváděna velikostí sklizně. Ta se počítala na dvojspřežní koňské fůry; někdy byla udávána sklizeň sena a otavy odděleně, jindy je uváděna jedinou číslicí, jak je tomu ve Velkých Němčicích. I když připustíme, že se sklízelo o něco více, je to velmi málo, zejména když víme, že jiné krmivo nebylo

 

Na rozvoj městečka měla v té době podstatný vliv probíhající domkářská revoluce - jak ji charakterizuje znalec 17. století Josef Macůrek která svou vnitřní kolonizací přispěla k demografickému růstu Velkých Němčic. Počátky této revoluce spadají do konce 17. stol. a do průběhu 18. století.

 

Do té doby bylo zvykem, že majetek přecházel z otce na nejstaršího syna. V důsledku toho se další synové a dcery stávalí bezzemky - hofery a bydleli v domě držitele usedlosti. Většina z nich se zabývala zemědělstvím, pracovala u rodiny nebo u vrchnostenských dvorů, a předevšín vykonávala práce ve vinohradech. Zejména ve vrchnostenských vinohradech obstarávali potřebné práce právě příslušníci takových rodin, nebot byli zběhlí již od svého mládí ve viničnich pracích. Vlivem nových myšlenkových proudů nabývali větší sebevědomí a již nechtěli bydlet v domech nejstaršího bratra, ale začínali si stavět vlastní chalupy, což do té doby neexistovalo.

 

 

Poprvé se s takovými chalupami setkáváme v tereziánském katastru; do roku 1775 se jejich počet v městečku zvětšil na 43.A tak jsme svědky, že v 18. století hofeři, bezzemci, členové rodiny usedlých, kteří po svých rodičích nepřevzali usedlosti a tím klesli mezi bezzemky, a posléze chudina, která ve své fluktuaci z vesnice do vesnice nebyla vázána starými řády zabraňujícimí volnému pohybu poddaných, nespokojovali se již s prostou komůrkou v rodinném domě, jak tomu bylo dosud, anebo s jinou nuznou místností, ale začali si budova: svou vlastní střechu nad hlavou, zpočátku bez jakéhokoliv kousku půdy. Teprve běhen doby získávali k postavené chalupě zahrádky nebo si je rozšiřovali, o části vinic, čímž si vybudovávali drobné chalupnické usedlosti. Takovéto hospodářské chaloupky byly budovány různým způsobem; buď že starší usedlí postupovali svým dětem, resp. příbuzným či hoferům kousky půdy, nebo sama vrchnost odprodávala drobným lidem své pozemky, nebot měla zájem o stálé pracovníky ve svých vinohradech a na svých dvorech. Takto i ve Velkých Němčicích vznikaly dvě skupiny domkářů chalupníků, a to domkářů na rustikálu, to je na poddanské půdě, a domkářů na dominikálu, to j e na vrchnostenské půdě.

 

 

Z výčtu je současně zřejmo, k jak prudké domkářské kolonizaci v této oblasti došlo v daném období, nebot Velké Němčice se do roku 1791 zvětšily na 176 domů a 865 obyvatel. Toto budování chalup se nezastavilo ani v 19. století a i nadále se zvětšilo, jak o tom bude ještě zmínka.
V souvislosti s domkářskou kolonizací se měnila i tvářnost městečka, které vzrůstalo. Přibývaly nové chalupy chalupníků a podruhů. Vlivem domkářské kolonizace se měnila i hospodářská a sociální struktura městečka. Byli-li tu dříve půlláníci a čtvrtláníci, pak se nyní objevila zvláštní skupina chalupníků a hoferů, kteří pomalu začali přerůstat poddané s usedlostmi.

 

Po stránce sociální struktury se městečko jeví tak, že si primát udržovali půlláníci, kteří tvořili městskou honoraci jak po stránce společenské, tak hospodářské, neboť z nich byl vybírán purkmistr. To znamená, že půlláníci ovládali městečko hospodářsky i společensky; k nim se řadil místní farář a zdejší mlynář, resp. přední úředníci velkostatku. Střední vrstvy tvořili čtvrtláníci, k nimž se počítal i obecní rychtář a kostelní hospodář popřípadě i držitel vrchnostenského masného krámu, a kovář. Řemeslníci nejsou v seznamech uváděni, přesto však již zde byl jmenován kovář a řezník, v pivovaře určitě pracoval sládek a bednář, neboť pivovar si sám vyráběl sudy ve vlastní režii; v zahradě pracoval zahradník

 

K obecní chudině patřili chalupníci, podruzi a posléze čelednci a služky. I když jejich počet neznáme, přesto je možno tvrdit, že se počet chudiny neustále rozšiřoval, ale že i sociální rozdíly se mezi ní neustále prohlubovaly. K chudině patřil i obecni pastýř, který po celé léto, to je od jara do zimy, vyháněl dobytek na pastvu. T'akto se po stránce sociální jeví městečko "zdánlivě klidné" koncem 17. a počátkem 18. století.V čele městečka stál i nadále purkmistr spolu s rychtářem i sedmi konšely; konšelé se střídali ve funkci primátora. Vinohradníci měli jako svého představeného horného; kostelní účty měl na starosti kostelní hospodář.

 

Představitelé městečka se scházeli na radnici, která se připomíná v roce 1775, a to na schůzich obecní samosprávy, již tvořili jen držitelé usedlostí - půlláníci a čtvrtláníci. Ostatní usedlíci neměli právo účastnit se schůzí samosprávy, ani neměli právo být voleni. Tímto způsobem se uplatňovala v té době diskriminace většiny obyvatel městečka. Samospráva, jejíž členové byli vybíráni z předních obecních rodin, byla "volena" z půlláníků a čtvrtláníků. Zvolení byli schvalováni místní vrchností a teprve potom byli uvedeni do úřadu. Na radnici byly vedeny obecní účty, sirotčí rejstříky i pozemkové a horenské knihy, které z větší části vedl obecní písař ( tuto funkci převážně zastával místní kantor ) .

,

Podle nejstarších obecních účtů činil příjem městečka v roce 1628 491 zl. 26 gr. 4/2 d., a vydání 344 zl. 18 gr. 1 d. ; 24 jednu čtvrtinu z toho zaujímala většinou platba kontribuce v l7. století se pečetilo obecní pečetí se štítem rozděleným na dvě poloviny. V jedné části byla berla, ve druhé půl orlice a kolem nápis: SIGILLVM OPPIDVLI MEGALO NIEMCINSIS.

 

K předním příjmům městečka patřilo právo šenku němčického vína v radničí hospodě. Tato výsada byla městečku znovu obnovena v roce 1738; na jejím základě směli však sousedé nalévat jen vlastní vína, Dovezená mohla šenkovat jen obec na radnici.

 

Šenk ve vlastních domech byl omezen. Anna Barbora, rozená Rodenová z Hýřenova stanovila, aby 4 dnů před vánocemi a 14 dnů po vánocích, velikonocích, o letnicich,, jakož i osm dnů před masopustem nesměl nikdo jiný nalévat vino, než samotná obec, a to at vína vlastní či cizí, aby takto mohla lépe krýt své obecní potřeby; za to si vyžádala souhlas, aby se na radnici smělo čepovat i vrchnostenské pivo.25

Právě tato výsada skýtala městečku značný zdroj příjmů, které tvořily podstatnou část veškerých jeho příjmů.

 

Dalším zdrojem příjmů byly i nadále výroční trhy, které se konávaly s velkou okázalostí. Již z dřívějška existovaly dva výroční trhy, a to v den Všech svatých (1. listopadu) a o sv. jiří (24. dubna) ; první z nich byl přeložen na den Tříkrálový ( 6. ledna ) a na neděli po sv. Vítu ( 15. června ) .26

 

Trhy bývaly po tři dny; do městečka přicházeli četní kupci, obchodnici a řemeslníci přinášeli své výrobky a nakupovali nové. Byly ta dny, kdy do městečka pronikl čilý život, který s sebou přinášel četné příjmy jak městečku, tak i jeho obyvatelům. Kromě výročních trhů se každou středu konával i týdenní trh

 

Městečko vlastnilo až do roku 1729 výsadu hrdelního práva, plynoucí z jeho funkce hrdelního soudu. Tehdy došlo k restrikci některých hrdelních soudů, čimž vzal za své i hrdelní soud ve Velkých Němčicích Obec vlastnila obecní majetek v rozsahu 236 měřic polí, 10  měřice pustin, 113 měřice pastvin a luk na tři vozy sena.

 

Koncem. 17. a v 18. století městečko prodělávalo neobvyklou výstavbu vyvolanou nutností úprav po válkách a vpádech. Kromě domů byl v něstečku upraven i zámek, takže nabyl barokni podobu, a znovu byl vybudován farní kostel. Původní byl v roce 1605 pobořen a za třicetileté války spálen a zničen tak, že z něho zůstal jen půdorys presbytáře s vnějšími opěradly a s částrni zazděných oken, znovu byl vystavěn v roce 1652.

 

Tehdejší držitel panství Jan Montrochier dosavadní patrocinium rozšířil o nový titul P. Marie, jíž byl zasvěcen hlavní oltář, k němuž v roce 1672 přibyly dva boční oltáře, a to sv. Víta a věrnýc a.zemřelých ( dnes sv. Šebestiána a sv. Rocha ). Tak vyrostla orientovaná jednolodní stavba s presbytářem ukončeným pěti stranami osmiúhelníku, obdélníkovou sakristií a věži. Věž byla upravena v roce 1873 na dnešni podobu a současně byla rozšířena budova. V interiéru upoutává pozornost kamenná křtitelnice z roku 1616, kazatelna z první poloviny 18. století, jakož i nově vybudovaného bočního oltáře. Oltářní obrazy se datují do první poloviny 18. století.

 

 

Na věži vyzváněly zvony z roku 1696 a z roku 1616. Úpravy interiéru pokračovaly i nadále v dalšich desetiletích , jak dodnes připomíná nápis v sakristii z roku 1695, a neustaly ani v první polovirě 18. století, jak svědčí i uvedené oltáře sv. Rocha, Bolestné Panny Marieg sv. Šebesti.a a sv. Augustina. Současně bylo zazděno starobylé původní sanktuarium na pravé straně presbytáře. Při výstavbě kostela byla pořízena i budova fary, která byla obnovena zakládaci listinou dne 25. května 1652. K tomuto účelu byl dán k dispozici poddanský pustý Vandův dům, který byl upraven pro účely fary, tato byla zadaptována v roce 1800.

 

Nařízený státní katolicismus si jen velmi pomalu získával v městečku své pozice; ještě koncem 20. let 17. století tu nesídlil katolický farář. Vždyt v roce 1627 vykonával v městečku bohoslužby farář z Uherčic. Ani ve 30. letech se nedovídáme o obsazení fary; v roce 1642 tu vypomáhal farář z Nosislavi. Protože nebyla fara, bydlel ve škole.

 

 

V té době byly opraveny varhany varhanářem ze Slavkowa. Poté byly Velké Němčice připojeny k Židlochovicím Fara byla obnovena v roce 1652, kdy se stal farářem Abrahám Stiller, Z jeho nástupců tu déle zůstávali Matyáš Sass, jenž ve svém popisu farnosti příznal jako farský majetek 25 měřic polí, 2 měřice pustých vinic, jejichž obděláváni farníci odpírali, a 3 zahrady kromě jedné pusté; také držba rybníka byla vrchností upírána.

 

Kromě toho přiznal poplatek 3 zl. z domu, v němž dříve bydlíval nekatolický kazatel a který hrabě Trautnannsdorf zabral pro sebe V letech 1685-1701 spravoval farnost František Karásek, jenž znovu popsal farnost pro matriku hustopečského děkanství.

 

V letech 1752-1771 byl farářem Josef Petsch, který vedl spor s farníky o farní desátek z polí ležících ladem; přivolaná komise v roce 1752 nařídila, aby desátek byl dáván ze všech polí, to znamená i z polí ležících ladem Farář podle přiznání z roku 1771 pobíral na desátku 40 kop 14 snopů ječmene, 26 kop 52 snopů ovsa, 1 kpu 8 snopů prosa a 1 kopu 58 snopů hrachu. Od vrchnosti získával podle zřizovací listiny v roce 1652 100 zl.

 

Při kostele bylo v roce 1733 zřízeno bratrstvo Jana Nepomuckého, které zaniklo v roce 1770; na zvýšený svatojánský kult v té době upomínají dvě plastiky umístěné v areálu městečka

 

Škola byla v provozu i v těch nejhorších dobách. Vyznačovala se svou vlastní budovou, jak svědčí zpráva kolem roku 1642. Podle této zprávy v ní sídlíval farář z Nosislavi při svýcn zájezdech do městečka, nebot fara byla zbořena o existenci školy svědčí i položky v obecních účtech pro školu a učitele od roku 1622, kdy se platilo učiteli ročně 12 zl.; v roce 1633 pobíral jen 9 zl. 20 kr., ale v roce 1640 se jeho plat již zvýšil na 20 zl. ročně V roce 1640 se jmenuje rektor Samuel; v roce 1680 působil v městečku Šimon Lukanovský.

 

V roce 1693 dostával učitel kromě 5 zl. obolus za zpěv pašijí, za obřady na křížových dnech o Vlarku ve výši 49 kr, a v naturáliích 10/s měřice žita; v letech 1759-1768 byl učitelem Ignác Golle.Poněvadž plat učitele byl nepatrný, přivydělával si navíc jako obecní písař a většinou i jako varhaník. Od roku 1652 pobíral varhaník 3 měřice pšenice, 1 měřici žita, 8 věder piva, 2 sáhy dříví, kopu otýpek, 1/2 měřice krup, 10 liber ryb a spíšek soli Velké Němčice byly poddanským městečkem a byly závislé na své vrchnosti, která se rychle střídala. Navíc většinou, zejména v 18. století, nevynikala hospodářskou aktivitou, takže se důsledky hospodářské lability v plné míře projevovaly i v životě městečka.

 

 

Středem veškerého podnikání v městečku zůstával malý velkostatek se svými dvory. Velkoněmčický statek vlastnil v samotném městečku několik domů: především to byl vlastní velkoněmčický dvůr, který byl od poloviny 17. století svobodným vlastnictvím a rozprostíral se v katastru zvaném Boudky nebo Boudek.