Počítače Hlávka

Stavovským povstáním začala třicetiletá válka, která svým trváním po celá desetiletí a svou krutostí vytvořila z kvetoucích měst a vesnic poloviční nebo úplné ruiny. Nejhůře na tom byla taková místa, která ležela na strategicky důležitých cestách, jak tomu bylo u Velkých Němčic. Snad se městečka dotkl již počátek neklidné éry, kdy v roce 1619 táhl Podyjím generál Dampierre, jehož pochod byl zastaven na Petrově louce mezi Strachotínem a Dolními Věstonicemi, kde došlo k první bitvě v předvečer třicetileté války, v níž se střetl se stavovským vojskem, které mělo opěrný tábor u Nových Mlýnů. Brzy na to pak vojska sedmihradského knížete Bethlena Gábora, spěchající na pomoc moravským stavům, pronikla jihovýchodní Moravou k Brnu; například 2. listopadu 1621 část těchto vojsk žádala velké výkupné v nedalekých Hustopečích.

I Velkými Němčicemi procházela vojska, četné soldatesky, ať od Brna směrem na jih nebo na východ, či opačným směrem. Vždy 4. ledna 1621 vojska Bethlena Gábora porazila císařská vojska mezi Němčicemi a Hustopečemi, při čemž bylo městečko vypáleno.l O dvě léta později, v r. 1623, byly vesnice i zámek s kostelem zpustošeny a navíc bylo 50 osob odvedeno do zajetí. Při takových vpádech nešlo jen o zpustošení, ale obyvatelé městečka byli nuceni i k odvodu žoldu, museli dávat naturálie, zejména chléb, maso a víno pro vojáky, seno pro koně a dobytek k rekvíraci. Byla to léta mimořádného vydírání, odvádění výpalného, léta utrpení a zkoušek. Poddaní byli nuceni k přípřežním robotám, z nichž se vraceli po několika týdnech nebo i měsících, nebo se také nevrátili vůbec. Válku také provázely zhoubné mory. Období těchto zkoušek trvalo ve větší či menší míře po celá dvacátá léta, až teprve ve třicátých letech se válka přesunula do vzdálenějších končin.

V důsledku zkoušek a utrpení zůstala mnohdy neobdělána pole, stejně i vinohrady, vzrůstal hlad, nebo se zvětšovala drahota. Z té doby máme v Hustopečích zaznamenáno, že libra hovězího masa stála 24 kr., máz vina 36 kr., uherský vůl se dokonce prodával za 350 zl.

Ani třícátá léta nebyla obdobím úplného klidu, i když se vojenské zápolení přeneslo do celé střední a severní Evropy. I tehdy obíraly procházející vojenské soldatesky venkovany, plenily a vypalovaly jejich majetky. Sotva válečná litice minula, dávali si vesničané svá hospodářství do pořádku, nebo vrchnosti na nich vymáhali naturální dávky a platy nejen pro sebe, ale i pro vojenský erár. Nejhůře se obyvatelům ve Velkých Němčicích dařilo na konci třicetileté války, ve čtyřicátých letech, kdy švédská vojska po bitvě u Jankova dne 6. března 1645 zaplavila Moravu. Švédský velitel generál Torstenson si zřídil svůj hlavní stan u Židlochovic a zdejší zámek byl obsazen švédským vojskem. Švédská vojska neušetřila ani Velké Němčice, a jejich vojáci řádili v městečku i v celém okolí.

Pohroma neskončila ani v okamžiku, kdy vojska odtáhla, neboť přišly další nové útrapy v podobě moru, který v městečku skosil značnou část obyvatelstva.
I když nemáme přímou zprávu o řádění podzimního vpádu Švédů r. 1645, kdy asi byla vypálena a vydrancována velká část městečka, přesto se z té doby dovídáme, že tehdy "Nosislavský mlýn" nebo "Trkmanec" s osmi složeními vyhořel a nebyl poté již vystavěn. Materiálu se použilo na přestavbu nosislavského kostela. Zhoubnost švédského řádění můžeme poznat i z toho, že vrchost za 19 let po skončení třicetileté války přiznala, že v městečku je více než třetina pustých domů. V období neustálých nájezdů byl zdejší kostel spálen a pobořen. Zpustnuti městečka není však možno přičítat jen válečným nepokojům, ale je nutno do něho započítat i odchod obyvatelstva, které pro své evangelické přesvědčení či habánskou profesi utíkalo po zahájení protireformace v roce 1624 a zejména po vydání Obnoveného zřízení zemského v roce 628 na Slovensko, kde mohlo požívat dosavadní náboženské svobod.

Řádění vojsk působilo na městečko mnohem zhoubněji i z toho důvodu, že po prohrané bitvě na Bílé hoře byly Velké Němčice zkonfiskovány dosavadnímu držiteli Janu Jakubovi z Thurnu jako zpupný statek, odhadnutý na 90 000 zl. a propadlý císaři, jenž jej v roce 1626 odprodal Štěpánu Schmidtoví z Freíhoffenu.

Tento nový držitel ihned postoupil sousední Popice Františku, kardinálu z Ditrichštejna, čímž se Popice staly součástí mikulovského panství, kdežto samotné městečko Velké Němčice přenechat v roce 1627 Šimonu Kratzerovi ze Schěnnsperka. Jemu císař dovolil, aby nově získaný majetek byl jako právní pořízení zapsán do Zemských desek Šimon Kratzer, přední hospodářský činitel správy ditrichštejmskýcň statků, nebyl s donací spokojen, neboť Velké Němčice byly pro něho odlehlým statkem, jemuž nemohl věnovat svou osvědčenou hospodářskou pozornost. Z toho důvodu přestal sám na vrchnostenských vinohradech pěstovat vrchnostenské víno a pronajal svých 22 čtvrtí poddaným městečka za 22 zl., které měli odvádět počínaje o Michalu ( to je 29. září ) v roce 1636. Dokonce souhlasil s tím, aby pronajaté vinohrady směli prodávat, resp. darovat. Mimoto Němčickým dovolil, aby mohli budovat nové vinohrady ve směru až k uherčickému katastru za roční plat půl tolaru ze čtvrtě.

Kratzer si Velké Němčice dlouho neponechal; 20. října v roce 1642 je odprodal Janovi Montrochierovi, svobodnému pánu z Senoura, Modeny, Chempignenelly a Lachsdorlu. Nabyl zámek s městečkem, vinicemi možná část vinic a poli si ponechal prodavatel s kostelním podacím a příslušenstvím za 47 000 zl. jeho manželkou byla Varšila Egkherová, která poslední vůlí ustanovila dědicem svého manžela, a v případě smrti svou nevlastni dceru hraběnku Františku Fíirstenbergovou, která 28. listopadu 1661 přepustila dědictví svému bratrovi, svobodnému pánu Janovi Arnoštovi Montrochierovi.

Vitalita a odhodlání obyvatel městečka, nerezignujících na válečné útrapy bylo to, co je nutilo vyrovnat se s válečnými důsledky a překonat je. Vždyť podle lánského rejstříku z roku 1667, prvního daňového katastru moravského, měly Velké Němčice 44 osídlených domů, l3 lhotních a 47 pustých domů. Situace v městečku se během několika let zlepšila, takže v roce 1673 se v městečku napočítalo 47 osídlených domů, 13 nově osídlených od roku 1656, čili celkem se zjistilo 60 obydlených domů. původu. pustých zůstalo 22 a po roce 1656 k nim přibylo dalších šest domů. To nasvědčuje tomu, že Velké Němčice měly před třicetiletou válkou 87 domů, z nichž v roce 1673 byla jedna třetina pustých.

Stav jednotlivých usedlíků vypadal takto:

Celkem byly v městečku 4 dvoulány, 12 jedenapůl lánů, 23 půllány a 4 čtvrtlánů, tj. celkem 88 usedlostí.

Z uvedeného seznamu je patrno, že hospodáři byli seřazeni podle velikosti svých usedlostí. Údaje zachycují jména současných držitelů, přičemž přihlížejí k držitelům při první lánové komisi, (k r. 1654, jejíž záznamy se nám nedochovaly, a udávají počet kusů polí a množství měřic obilí, které se na polích vysely. Jedna výsevková měřice přibližně odpovídala měřici plošné, takže si podle soupisu můžeme vytvořit obraz jednotlivých hospodářstvích. Tak dvouláníci drželi usedlosti v 10 kusech fl rozsahu 80 měřic první půdní třídy a 30 měřic druhé třídy, půlláníci pak ve 4-6 kusech o rozsahu 20 měřic první třídy a 10 měřic druhé třídy, čtvrtláníci posléze 3 kusy o rozsahu 10 měřic první půdní třídy a 5 něřic druhé třídy.

Původní držitelé usedlosti vlastnili 980 měřic první třídy a 490 měřic druhé třídy, tj. celkem 1470 měřic polí, tedy 18 lánů 5 achtlů. Nově osídlené usedlosti měly 370 měřic první třidy a 185 měřic druhé třídy, tedy celkem 555 měřic, tj. 5 lánů 12/4; takto byio osídleno 2025 měřic, to je 23 lánů 62/4 achtlů.
Nově pustým usedlostem náleželo 270 měřic první a 135 něřic druhé třidy, čili celkem 405 měřic polí, to je 3 lány 6/a achtlů; ke starým pustým patřilo 470 měřic první a 235 měři c druhé třídy, čili celkem 705 měřic polí, to je 6 lánů 22/4 achtlů.

Celkem měly Velké Němčice v době soupisu 296 kusů polí; bylo to celken 31 lánů 15 1/4 achtlů. Jejich plošná výměra je udávána množstvím obilí, které se na nich vyselo. U první bonitní třídy to bylo 2090 měřic, u druhé třídy 1045 měřic, to znamená, že poměr polí první bonity a druhé bonity je 2:1; osídlených bylo 1350 měřic první a 675 měřic druhé třídy; pustých bylo 740 měřic první a 370 měřic druhé bonitní třídy.

Rozloha polí byla udána jen přibližně; komise měla za povinnost některé pozenky přeměřit, ostatní jen odhadovala nebo jejich výměru zapisovala podle údajů rychtáře, purkmistra či starých sousedů. Obvykle se přeněřily pozemky jedné usedlosti a rozloha ostatních usedlostí se udávala podle ní.
Základní hospodářskou j ednotkou při tonto soupisu byl lán; ale lány nebyly ve všech vesnicích stejné. Ve Velkých Němčicích měl lán 60 výsevkových měřic, půllán 30 měřic, čtvrtlán 15 měřic.
Na uvedeném soupise je to zajímavé, že velkoněmčická pole byla zařazena do první a druhé bonitní třidy. Třeti třída se tu vůbec nevyskytovala.

Seznam je důležtý také proto, že ukazuje, jaké důsledky měla třicetiletá válka pro m.ěstečko. Podle prvního seznanu bylo v roce 1656 zjištěno 53 usedlostí osídlených a 34 usedlostí pustých. I když samotná vrchnost měla zájem na osidlení gruntů, přesto nenohla zabránit pustnutí selských usedlostí: v roce 1658 zemřel Mates Kleinbek, v roce 1664 Jakub Rubský, v roce 1610 Jiří Rešecký; vojenský oblek zaměnil za hospodářví v roce 1663 Jiří Mydlář a posléze usedlost opustil v roce 1663 Jiřl Perkh a v roce 1673 Ondřej Fuchs. Jejich pole zůstala ležet ladem, zarostla trávou a později křovím.

Na nejnižším majetkovém a samozřejmé i společenském stupni byli ve Velkých Němčicích zapsáni domkáři. Je jich uváděno celkem 6, kteří se tu usadili v roce 1670 a přijali tzv. domkářské pole, a to Jura Stavinoha, Tobiáš Sarma, Říha, Mohlič, Jan Černý a Tlustý. Posléze část domkářských polí byla pustá. Podle seznamu šlo o osoby s nepatrným množstvím pozemků, snad s nějakou částí vinohradu.
V seznamu nejsou uvedeni podruzi; nesměli totiž vlastnit domek, bydleli v nájmu u sedláků a u nich většinou také pracovali.

Tak se představují Velké Němčice v 70. letech 17. století; měly tehdy celkem 60 usedlostí a 6 domkářských míst. počítáme-li na jednu rodinu pět osob, lze uvést, že městečko mělo asi 335 obyvatel; poněvadž nejsou zmíněni podruzi ani chudina; lze předpokládat, že vesnice mohla mít asi 400 obyvatel.
V rejstříku nás zaujmou i jména tehdejšici hospodářů, která nasvědčují, že v té době šlo o českou vesnici, jak nám připomínají jména Přibyl, Zeman, Malíř, Chyba, Pokcrný, Chromý, Němeček, Filip, Pilát, Novotný, Tichý, Beránek, Jaroš, Křížek atd.

Lánský rejstřík je zajímavý i z jiného hlediska, nebo představuje Velké Něnčice jako vinařskou obec, v níž bylo 160 celků, to je 173 měřic a 5 1/3 achtlů první bonitní třídy a 866 měřic a 6 2/3 achtlů druhé třídy, obdělaných vinic bylo 1039 měřic 12 achtlů a pustých vinic 1:f59 měřic /3 achtlů; to znamená, že pustých vinic bylo více než obdělaných. Obdělaných vinic v katastru Psinky bylo 18 měřic 22/3 achtlů první třídy a 9 měřic 1/3 achtlů druhé iřídy, v Horní Puntě 6/ achtlů první třídy a 7/2 něřice druhé třídy, v hoře Rošítky 3 něřice 5/3 achtlů první třídy a 1 měá i ce 623 achtlů druhé třídy, v hoře Koř,ené 6 měřic 4 achtle první třídy a 3 měřice 2 achtle druhé třídy, v hoře Rakouské 20 měřic první třídy a 20 měřic druhé třídy, v hoře Roviny 1 měřice 5 1/3 achtlů první třdy a 6 měřic 2/3 achtlů druhé třídy, v hoře Laufer 3 měřice 5 1/3 achtlů první třídy a 1měřice 6 2/3 achtlů druhé třídy, v hoře Lišky 9 měřic 12 achtlů první třídy a 6 měřic druhé třídy, v hoře Freiung 15 měřic první třídy a 7 měřic 4 achtle druhé třídy, v hoře Kolébka 9 měřic 2 2/3 achtlů první třídy a 4 měřice druhé třídy a v hoře Kirschberk 5 měřic 5 1/3 achtlů první třídy a 2 měřice 6 2/3 achtlů drulé třídy.

Vinice vlastnili nejen místní usedlíci, ale na držbě se podílela i vrchnost a brněnští měšané; tak v hoře Rakouské obojí drželi 34 4/8 měřice, v Horních Puntech 52 4/8 měřice a v Kirschbergu 35 a 6/8 měřice, to je celkem 121 14/8 měřice vinic; vedle nich jsou mezi usedlíky i držitelé z okolních měst a vesnic, zejména z Hustopečí a Židlochovic.
Uvážíme-li, že oddělená i pustá pole měla celkem 3135 měřic, pak vinohrady v městečku čítaly 2198 měřic, to znamená, že před třicetiletou válkou činil poměr vinic k polím 2:3, což je svědectvím úctyhodného rozsahu vinohradů v městečku.

Na celém tehdejším velkoněmčickém panství podle lánové komise vypadala situace takto: